Týdenní výtvarný kurz na střední škole

Když mi končil 3. ročník střední školy, čekal mou třídu na začátku června týdenní výtvarný kurz. Měli jsme na něj jet v rámci našich hodin výtvarné výchovy. Konal se v areálu jednoho učiliště mimo město, kde bydlím, a kde jsem chodila na střední školu. Trval od pondělí do pátku, vždy jen po dobu vyučování na střední škole. Na tento kurz mě autem vozila asistentka pedagoga, která se mnou běžně byla při výuce, a z výtvarného kurzu mě vozila domů. Moji vidící spolužáci měli na tomto kurzu převážně malovat na plátno a někdy pracovat s pískem. Mně bylo ke tvoření přiděleno ztrouchnivělé dřevo i ten písek. To ztrouchnivělé dřevo pro mě naše učitelka vybrala proto, aby se mi snadno Opracovávalo holýma rukama bez použití ostrého náčiní, kterým bych se mohla poranit. Celý týden jsem na tomto kurzu s občasnou dopomocí asistentky pedagoga pracovala venku. Bylo to rozlehlé prostranství s dostatkem zeleně. Většinou tam byl klid. Proto jsem se tam cítila příjemně. Vyrábění ze ztrouchnivělého dřeva mě bavilo. Nikdy předtím jsem to nezkoušela dělat. Snadno odštípávat prsty drobné měkké části z jeho větších kusů do určitého tvaru za doprovodu šustění listí ve větru i zpěvu ptáků byl pro mě krásný odpočinek. Měla jsem během toho čas i klid na své myšlenky. To jsem, jako typická introvertka, uvítala. Doma jsem si ten týden ani nemusela stříhat nehty na rukách, neboť se mi dostatečně obrousily i ulámaly tím opracováváním měkkého dřeva. Z něj jsem ztvárnila třeba sedící kočku, něco jako lopatu, kytaru či láhev, dva břehy, které spojuje most, apod. Ze dřeva jsem tvořila na nízkém stolku. U něj jsem klečela na karimatce na zemi, abych se k dílu nemusela sklánět. Kromě opracovávání dřeva se mi během toho týdne párkrát poštěstilo kreslit do písku. Šlo o vysokou hromadu tvrdšího písku. U něj jsem seděla na stoličce, ale někdy jsem tvořila i ve stoje. Ke kreslení do něj mi sloužil zašpičatělý klacek. Místy byl písek opravdu tvrdý. Rýt do něj hrotem klacku proto nebylo vždy lehké. Někdy bylo nutné vyvinout na to větší sílu. Místy mi šlo vyrývání drobných kreseb do něj naopak jako po másle. Podařilo se mi vyrýt do něj jednoduché geometrické tvary typu kruh, čtverec, obdélník a trojúhelník. Zkoušela jsem klackem do písku i psát číslice a písmena. Poslední moje aktivita na našem týdenním výtvarném kurzu bylo rytí dlátem do čtvercové destičky z itongu. Ryla jsem do něj v sedě a držela jsem si ho na stehnech. Zde už jsem musela dávat pozor, abych se neporanila dlátem. V jednu chvíli se mi při prudkém tahu smeklo po itongu, ale naštěstí mě jen nepatrně píchlo do stehna - žádná krev ani protržené rifle. To mě však neodradilo od pokračování v této zábavné činnosti. Do destičky z itongu jsem vyryla z každé strany jednoduchý obrázek. Na to, že jsem si tenkrát i tohle zkusila poprvé v životě, hodnotím své dílo jako dobré. Pátý den, kdy náš výtvarný kurz již končil, mě mrzelo, že už je téměř za mnou.