Vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením

Vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením je možné v ČR od mateřské školy až po studium na vysokých. V předškolním a školním věku se mohou vzdělávat ve speciálních mateřských a základních školách i na speciálních středních školách pro zrakově handicapované, nebo mohou být tito žáci integrováni ve výuce na běžných mateřských, základních i středních školách. Při studiu na vysoké škole se již nejedná o specializované školy, ale studenti jsou podporováni prostřednictvím center podpory studentů při jednotlivých vysokých školách. Rodiny s dítětem se zrakovým postižením mohou využít před nástupem dítěte do mateřské školy služeb Rané péče pro zrakovou rehabilitaci a podporu vývoje dítěte. V průběhu docházky do mateřské školy mohou využít služeb speciálně-pedagogického centra, které úzce spolupracuje se školou a rodinou a podílí se na přípravě i realizaci výukových programů. Péče ze strany speciálně-pedagogického centra probíhá až do ukončení studia dítěte se zrakovým postižením na střední škole. Žáci se zrakovým postižením při své cestě vzdělávacím systémem musí čelit překážkám, souvisejícím nejen se specifičností jejich handicapu, ale i s nedostatečnou informovaností okolí a škol. Při rozhodování, kam umístit dítě se zrakovým postižením, mají rodiče na výběr z několika možností. V České republice existují mateřské, základní a střední školy určené přímo pro děti a žáky s poruchami zraku. Jejich výhodou je působení speciálních pedagogů, odborníků na předměty speciálně pedagogické péče (u zrakově postižených se jedná kupříkladu o předměty práce s optickými pomůckami, nácvik psaní všemi deseti, výcvik prostorové orientace). V těchto školách jsou také k dispozici vhodné kompenzační pomůcky a vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídě jsou žáci více vedeni k samostatnosti. Zásadní nevýhodou takto zaměřených škol je to, že se nacházejí pouze ve větších městech a to pro žáka a rodiče znamená buď nepříjemné dojíždění, nebo internát již třeba od první třídy. Zásadní výhodou běžné školy je sociální kontakt žáka se zrakovým postižením s jeho vrstevníky. Nevýhodou je to, že v běžné škole obvykle nejsou k dispozici vhodné pomůcky a učitelé, včetně vedení školy neznají možnosti přístupu k takovým žákům přistupovat a jak by jejich výuka měla probíhat. Zda takový žák výuku na běžné škole zvládne, záleží na jeho vlastním přístupu, na podpoře rodiny a na zájmu a ochotě školy a na spolupráci mezi školou, rodiči, žákem i speciálními pedagogickými centry. 

V průběhu studia mohou prostřednictvím zákonných zástupců požádat žáci se zrakovým postižením na úřadu práce o příspěvek na pořízení kompenzačních pomůcek, které jsou pro vzdělávání tohoto dítěte důležité a nezbytné. S potřebnými pomůckami, jejich výběrem a zaškolením v obsluze pomáhají instituce pro podporu jedinců se zrakovým postižením - Tyflocentra a Tyfloservisy. Na speciálních školách jsou žáci a studenti ve třídách v malém počtu, aby bylo možné individuálně se jim věnovat. Při výuce používají potřebné kompenzační pomůcky typu Pichtův psací stroj, počítač nebo kalkulačka s hlasovým výstupem. Braillovo bodové písmo se zde učí až od 3. třídy základní školy. Děti se zde učí na příklad i notopis v Braillově bodovém písmu. Na běžných školách, kde jsou tito žáci a studenti integrováni, jako jsem byla já, se po učitelích i ostatních dětech vyžaduje větší empatie i přizpůsobivost, aby mezi sebe "odlišného" žáka či studenta lépe přijali. Ve třídách běžných škol, kde jsou integrováni žáci a studenti s těžkou zrakovou vadou, zpravidla bývá asistent pedagoga. Ten pomáhá učiteli s chodem celé třídy, ale nejvíc se zaměřuje na pomoc integrovanému dítěti s těžkou zrakovou vadou. Žáci a studenti se zrakovou vadou také mohou mít tzv. modifikaci učiva = výběr jednodušších okruhů učiva, které se po dítěti se zrakovým handicapem budou požadovat, nebo tyto děti mohou mít svůj speciální rozpis zkoušení na dny, na příklad každý den jen jedno zkoušení, aby nebyly zbytečně přetěžovány. Takový rozpis zkoušení na týden i modifikaci učiva jsem na základní a na střední škole měla i já, ale ne všichni moji učitele to dodržovali. Lepší je zkoušet děti se zrakovým postižením častěji ústně, než písemně, aby si odpočinuly od používání svých pomůcek. Také s tím mám vlastní zkušenost, ale ani to nerespektovali všichni moji učitelé. Tyto děti mohou mít s učiteli domluvený svůj odpočinek během vyučování, v podobě svého opuštění dané učebny na jednu vyučovací hodinu nebo vykonávání méně namáhavé činnosti za své přítomnosti ve třídě. Také to jsem zažila já. Chodila jsem v těchto chvílích s asistentkou pedagoga do momentálně prázdných učeben cvičit, hrát na klavír, ústně si opakovat probrané učivo nebo si kreslit, když jsem ještě byla slabozraká. Žáka či studenta se zrakovým handicapem může jeho obvodní lékař ze zdravotních důvodů osvobodit z určitého školního předmětu, na příklad z tělesné výchovy kvůli vysokému nitroočnímu tlaku, jako jsem to měla já na základní i na střední škole.

Autorka článku: Pavlína Fuksová