Poprvé v životě jsem pracovala s tavnou pistolí

Letos v polovině srpna se mi poprvé v životě poštěstilo vyzkoušet si beze zrakové kontroly zacházet s tavnou pistolí. Dostala jsem se k tomu ve chráněné dílně zařízení TyfloCentra. Tavnou pistoli jsem znala již v dětství. To ovšem jenom do té míry, že jsem si ji tenkrát doma prohlédla hmatem i zbytky zraku, abych věděla, jak vypadá ona samotná i tyčinky lepidla, které se vkládají do ní. Ve chráněné dílně jsem ji použila k dokončení výroby tzv. senzomotorického koberce. Začala jsem na něm pracovat před třemi měsíci. To je obyčejný koberec, na kterém jsou nalepené drobné přírodniny typu korek, mušle, šišky, skořápky ořechů, kousky dřeva či kamínky. Když po něm člověk chodí bosýma nohama, cítí pod nimi velikost, tvar i materiál nalepených předmětů. Díky tomu jednak může hádat, po čem šlape, pokud je nevidomý, a jednak si tím masíruje nožní klenbu. Než jsem se pustila do lepení, prohlédla jsem si nabízené přírodniny a vybrala jsem z nich ty vhodné na tento speciální koberec. Při jejich výběru jsem si dávala pozor na to, aby neměly ostré hrany nebo rohy, kvůli čemuž by hrozilo poranění bosého chodidla při používání tohoto koberce, a aby nebyly moc křehké. Kvůli tomu by mohly pod vahou lidí, využívajících tento koberec, prasknout. Upřednostnila jsem proto ploché kousky dřeva, oblé kamínky a korek. Po jejich vytřídění jsem je již mohla začít lepit tavnou pistolí na koberec. Jsem pravák, proto jsem tavnou pistoli držela v pravé ruce. Levou rukou jsem si podávala vybrané přírodniny a na jejich spodní stranu jsem mazala rozehřáté lepidlo. Na levé ruce jsem měla rukavici pro ochranu holé kůže před horkým lepidlem. S lepením přírodnin mi do jisté míry pomáhala pracovnice chráněné dílny. Slovně i rukou mi navigovala pravačku s tavnou pistolí, pomáhala mi rozmazávat lepidlo po vybraných přírodninách a říkala mi, kdy mohu z tavné pistole vytlačit lepidlo, aby nepřeteklo. Každý kousek jsem po jeho namazání lepidlem a jeho následné položení na příslušné místo na koberci z hora chvilku tiskla levou rukou na koberec, aby se na něj co možná nejlépe přilepil a držel na něm pevně. Jeden nebo dva kousky jsem si zkusila namazat lepidlem a na koberec nalepit i bez cizí dopomoci. Bylo to napínavé, zda mi lepidlo nepřeteče, a byla jsem nejistá, ale výsledek byl dobrý. Množství lepidla na každý kousek jsem odhadla správně a nalepila jsem je na požadovaná místa na koberci. Dané přírodniny jsem na něj lepila symetricky pro jeho hezčí vzhled, i s většími mezerami. To proto, aby jimi nebyl přeplněný, a aby na něm byly hmatem lépe patrné. Práce mi šla dobře od ruky a bavila mě. Ve výrobě senzomotorického koberce jsem díky tomu dost pokročila. 

Autorka článku: Pavlína Fuksová