Můj maturitní ročník na střední škole

Po čtyřech letech studia na střední škole v místě svého bydliště, kde jsem byla integrovaná, mě čekal tamní poslední ročník. V tomto pátém ročníku jsem již měla maturovat. Byl to rozložený čtvrtý ročník na dva roky. V "prvním" čtvrtém ročníku jsem si uzavřela ty školní předměty, ze kterých jsem neměla maturovat. Ve "druhém" čtvrtém ročníku jsem díky tomu měla víc času pouze na tři maturitní předměty pedagogiku, český jazyk a anglický jazyk. Ve svém pátém ročníku jsem se přidala k tehdejšímu čtvrtému ročníku. Na své tři maturitní předměty, jmenované výše, jsem docházela ke studentům tohoto čtvrtého ročníku. Na začátku maturitního ročníku mi vyšlo velmi vstříc vedení školy. Přizpůsobilo rozvrh hodin ostatních studentů a teď vlastně i můj, tak, aby moje tři maturitní předměty následovaly hned po sobě a neměla jsem mezi nimi prostoje. 

Každý den jsem měla tři až čtyři vyučovací hodiny. Díky tomu jsem měla doma po škole víc času na přípravu k maturitě. Mimo své tři maturitní předměty jsem mohla ve škole docházet na hodiny psychologie. Tu jsem měla uzavřenou z předchozího čtvrtého ročníku, protože jsem z ní neměla maturovat, ale nyní jsem ji měla dobrovolnou pro vlastní zájem opakovat si učební látku z ní. Někdy jsem na ni z vlastní iniciativy šla, ovšem jindy jsem si během ní raději opakovala maturitní otázky z výše jmenovaných tří předmětů. V pátém ročníku jsem měla štěstí na samé empatické a kreativní učitele, nakloněné integraci. Zahrnuji mezi ně i svou novou třídní učitelku. Soudě podle postoje nových spolužáků ke mně, je znát, že je na můj příchod připravila v kladném slova smyslu. Nikoliv tak, že budu pro třídu pouhá přítěž, jak to bylo v mojí předešlé středoškolské třídě, nýbrž tak, že budu rovnocennou součástí jejich kolektivu a mám jen speciální potřeby. Všichni moji nynější učitelé se vždy snažili mi pomáhat se zapojením se do náplně vyučování a chápali příčiny mých případných potíží při studiu. Vždy ke mně byli taktní a ohleduplní. Například mi případné horší známky ze zkoušení sdělovali mimo třídu, aby je neprozrazovali před spolužáky. Věděli, že nejsem lajdák, ale za svá případná selhání při zkoušení tak úplně nemohu. 

Jak jsem už naznačila, i můj nový třídní kolektiv se k mému příchodu postavil velice dobře. Na každou jejich vyučovací hodinu, na které jsem měla být přítomná, mi noví spolužáci uvolnili lavici blízko elektrické zásuvky pro případné dobití baterie v mém notebooku. Udržovali pořádek ve třídě, abych při svém pohybu po ní nenarážela na překážky typu batoh ležící uprostřed uličky mezi lavicemi. Ochotně mi pomáhali sbalit věci při našem stěhování se do jiné učebny během malé přestávky. Měla jsem ve škole asistentku, ale ta v naší třídě z neznámého důvodu většinou nebyla přítomná. Mnohdy chodila pozdě na vyučování. Já jsem kvůli tomu nedostala včas svůj notebook, na kterém jsem si dělala zápis z výkladu při výuce. Moje nynější třída se kvůli mně přestěhovala do mojí bývalé kmenové učebny. Proto jsem se v pátém ročníku nemusela učit jinou trasu do jiné kmenové třídy. Díky výše jmenovaným převažujícím příznivým faktorům jsem úspěšně odmaturovala. Dodnes jsem všem učitelům z tohoto ročníku za to, co pro mě dělali, vděčná a na tehdejší spolužáky též s láskou vzpomínám. 

Autorka článku: Pavlína Fuksová