Jak správně nazývat typy handicapu

O tom, jaká označení pro zrakové postižení by se měla používat napsala článek naše nevidomá klientka Pavlína Fuksová:

Mezi námi žije hodně lidí s handicapem, ke kterým se chováme různě, a někdy se o nich neumíme vyjadřovat důstojně. Tím myslím výrazy slepec, slepý, hluchý a chromý. Ti, kteří se takto vyjadřují, to třeba nemyslí zle, ale neznají jiný výraz pro dané postižení. Hlavně výrazy slepec a slepý jsou hrubé a urážející. Někdy jsou využívány jako nadávka a sebekritika ve smyslu: "Já jsem slepej, vždyť je to tady. Jsi slepej, nebo co, že jsi si toho nevšimnul? " Pro mě přídavné jméno slepý není přirozené, neboť o mně takhle nikdo nemluvil, aspoň co já si pamatuji. Tím, že na něj nejsem zvyklá, jsem ho nikdy nepoužívala. V dětství a dospívání jsem říkala, že někdo nevidí, a v dospělosti jsem poznala výraz nevidomý, který používám.

Slovo nevidomý je daleko slušnější, důstojnější a jemnější, než je slovo slepý, proto si myslím, že by se na něj lidé, používající slova slepý a slepec, měli přeučit. Stejné je to s vyjádřením hluchý, potažmo nahluchlý, což se mezi lidmi též mění na nadávku, když někdo něco přeslechne nebo někoho nevnímá. Pro označení člověka se sluchovou vadou je vhodnější přídavné jméno neslyšící a nedoslýchavý. Označení chromý není zneužíváno k nadávání, ale není důstojné, proto by ho mělo nahradit vyjádření člověk s pohybovým postižením nebo člověk pohybující se na invalidním vozíku.

Odlišný dopad mají i výrazy postižený člověk a člověk s postižením. Z nich je lepší vyjádření člověk s postižením. Je z něj znát, že daný člověk má určité postižení, ale jinak je v pořádku. Pojmenování postižený člověk působí dojmem, že příslušná osoba je handicapem zasažená celá. Nehodí se ani vyjádření, že člověk trpí handicapem. Skutečnost, že někdo má postižení, neznamená, že jím trpí. Já mám vrozenou zrakovou vadu, ale nikdy jsem nepociťovala, že kvůli ní trpím.

Autorka: Pavlína Fuksová