Den Bílé pastelky 13. 10. 2021

25.10.2021

Ve středu 13. 10. 2021 se na Lidickém náměstí v Ústí nad Labem konala akce zařízení TyfloCentra o. p. s. v rámci neziskové organizace Bílá pastelka. Tato akce trvala přibližně od 9.00 hodin do 15.00 hodin. Na Lidickém náměstí bylo osm stanovišť, kde zaměstnanci i klienti TyfloCentra různými způsoby seznamovali veřejnost s problematikou těžkého zrakového postižení. Na každém stanovišti byla jiná disciplína, zaměřená na hmat, sluch i čich, kterou si zájemci mohli vyzkoušet. Já jsem na předposledním stanovišti slovně popisovala a předváděla jsem Pichtův psací stroj. Pro případnou dopomoc typu stříhání papíru do Pichtova stroje či upozornění mě na nové příchozí, mi byla na stanoviště přidělená dobrovolnice. Zájemcům jsem vyložila, k čemu výše jmenovaný psací stroj slouží, a ukázala jsem jim, jak funguje. Kdo chtěl, napsala jsem mu na tomto psacím stroji v Braillově bodovém písmu na kousek speciálního braillského papíru jeho křestní jméno, aby viděl, jaké braillské znaky v jakém pořadí obsahuje. Každý si svou braillskou jmenovku mohl odnést domů na památku. Dopoledne obcházeli jednotlivá stanoviště žáci i studenti základních a středních škol. Chodili ve dvojicích, přičemž jeden z dvojice měl zakryté oči, aby neviděl, a při chůzi si pomáhal bílou holí a druhý ve dvojici, který viděl, ho vedl. Když každá dvojice žáků a studentů přišla k mému stanovišti, mohl si ten, který momentálně neviděl, odkrýt oči, aby si prohlédl Pichtův psací stroj nejen hmatem, ale i zrakem. K mému výkladu sice většinou neměli dotazy, ale informace ode mě si vyslechli a vypadali, že je Pichtův psací stroj i Braillovo bodové písmo zaujaly. Toto speciální písmo prý znají z papírových obalů od léků i z ovládacího panelu ve výtahu. Většina žáků i studentů projevila zájem také o napsání svého křestního jména v Braillově písmu. Tyto jmenovky si i odnesli na památku. Od 10.00 hodin tuto akci doplnilo vystoupení nevidomé zpěvačky a klavíristky Ráchel Skleničkové. Po poledni obcházeli stanoviště zájemci ze široké veřejnosti. Většinou šlo o starší kolemjdoucí. Také oni si se zájmem vyslechli můj popis Pichtova stroje i Braillova písma, občas k tomu měli otázku a chtěli napsat svá křestní jména v bodovém písmu. Také oni ho údajně znají z běžného života - krabičky léků, ovladač, výtah či autobus. Přišlo jich k mému stanovišti méně, než bylo žáků i studentů před nimi, ale s tím jsem počítala. Z mého pohledu byla tato akce úspěšná. Měla smysl a bavila mě.

Autorka příspěvku: Pavlína Fuksová