Byla jsem integrovaná na základní škole

20.04.2021

Integrovaná jsem byla i na základní škole v místě svého bydliště. V první a druhé třídě mi při výuce zraková vada mnoho překážek nekladla. Text jsem přečetla s brýlemi a na dopomoc v jiných oblastech jsem měla asistentku. Ve třetí až páté třídě se mi zrak trochu zhoršil. Text, psaný běžnou velikostí písma, jsem nepřečetla ani s brýlemi. Texty jsem měla na jednotlivých papírech, větším písmem přepsané na počítači. Od třetí do páté třídy jsem měla k dispozici velkou keramickou tabuli se speciálními barevnými fixy, na kterou jsem jimi mohla psát mluvnická cvičení nebo matematické výpočty výraznějším písmem, abych to přečetla. Při psaní diktátu jsem měla úlevy v tom, že jsem psala ob větu, abych získala víc času na napsání té poslední. Od první do sedmé třídy jsem měla školní lavici se sklopnou deskou pro možné nastavení vzdálenosti textu od mých očí podle mojí potřeby. 

Ve třetí a čtvrté třídě jsem se se spolužáky zúčastnila povinného plaveckého kurzu. Tam si nikdo se specifickou prací se mnou a se začleněním mě do náplně výcviku nelámal hlavu. Čas na plavání jsem trávila stranou s asistentkou. Ta si bez instrukcí lektora a učitelky neporadila. Proto jsem za jejího lehkého přidržování a podpírání prováděla ve vodě nemotorné pohyby a držela jsem se pomocné destičky pro začátečníky. Za ty dva roky trvání kurzu jsem se nenaučila nic. Přitom by stačila názornost, kreativita, zájem pedagogů a jejich trpělivost, a mohla jsem umět plavat jako ostatní žáci. Již na prvním stupni byly ze strany některých pedagogů občas tendence, že když naše třída půjde na výlet, já s asistentkou půjdeme jinam nebo nemusím jít nikam a mohu zůstat doma. Důvody k tomu byly různé - je to daleko, je tam nerovný terén nebo se nemohu účastnit tamních soutěží a her. Ohledně soutěží a her by opět stačila nápaditost, názornost a schopnost upravit je pro větší využití sluchu, hmatu a čichu. 

Ve čtvrté a páté třídě jsem mnohdy zůstávala při výuce bez asistentky. Tu někteří učitelé zaměstnávali úpravou nástěnky či výrobou papírové výzdoby. Asistentka proti tomu nic nenamítala. Zřejmě ji netrápilo, co si bez ní počnu já zejména při matematice nebo českém jazyce. Tehdy bylo každou chvíli potřeba něco mi číst a diktovat. Tuto její skutečnou funkci v její nepřítomnosti v naší třídě na požadavek některých pedagogů vykonávali někteří spolužáci. Od čtvrté do šesté třídy jsem měla k dispozici kamerovou lupu. V šesté třídě se mi opět trochu zhoršil zrak. Proto jsem psala černým fixem se silnou stopou. Nyní jsem v zeměpisu v písemném zkoušení dostávala jednodušší otázky v rámci modifikace učiva. Učitelka dějepisu mi hodně zvětšila texty a fotografie k probírané látce. V sedmé třídě se mi výrazně zhoršil zrak ze slabozrakosti na světlocit. Tenkrát jsem neuměla Braillovo bodové písmo. Proto jsem úkoly prováděla ústně a asistentka za mě psala, co jsem jí diktovala. Výklad látky mi též psala asistentka do sešitu, aby mi to ona nebo rodiče předčítali. V té době měla asistentka tendenci nevodit mě na hodiny vaření v rámci pracovních činností. Učitelka, která nás na vaření měla, s tím souhlasila. Nejhorší do budoucna pro mě bylo to, že mě tehdy asistentka soustavně nevodila na hodiny anglického jazyka. Odůvodnila to tím, že mi aspoň nebude do očí svítit monitor počítače, na kterém spolužáci úkoly prováděli. Proto jsem měla v anglickém jazyce veliké mezery, na což jsem tvrdě doplatila hlavně na střední škole. Zvyšující se nezájem, bezohlednost a nesoudnost některých učitelů i mojí asistentky na konci sedmé třídy mě i rodiče přiměla k mému přechodu na jinou základní školu. Tam jsem měla dochodit osmou a devátou třídu.

Autorka příspěvku: Pavlína Fuksová