P. Fuksová: Věnuji se tvůrčímu psaní

18.03.2021

Po rodičích jsem zdědila kromě hudebního a výtvarného nadání i spisovatelské schopnosti. Tvůrčí psaní je spolu s hudbou mnoho let moje záliba, řekla bych až závislost. Psát a číst jsem se naučila již ve svých třech letech. Nikoliv tím, že by mě rodiče ve svém zájmu učili jednotlivá písmena a předkládali by mi slabikář, nýbrž jsem neznámo jak uměla číst i psát náhle a sama od sebe všechna písmena na ráz. Kdekoliv jsme já a rodiče následně byli, tam jsem s potěšením četla nahlas všechny nápisy, na které jsem jako slabozraká viděla, čímž jsem si obohacovala slovní zásobu, už tak dost bohatou, neboť rodiče mi vždy hodně četli a mluvili se mnou, učila jsem se pravopis a také jsem díky horlivému čtení kde čeho víc poznávala výrazy z dospělé mluvy. Když se k tomu ihned přidala moje tvořivost a představivost, propadla jsem již v předškolním věku spisovatelské vášni. 

Tehdy jsem i ráda kreslila, proto jsem ke všem svým výkresům se zalíbením psala krátké komentáře o tom, co se na každém mém obrázku děje, jak se jmenují nakreslené postavy,, kde se právě teď nachází, co drží v ruce, a co si vzájemně sdělují. To mi vydrželo do mých třinácti let. Od mých tří let do mých jedenácti let měly moje psané a kreslené příběhy jednoduchý a krátký děj, nenavazovaly na sebe a měly povrchní myšlenku. V mých dvanácti a třinácti letech se všestranně zdokonalily, myšleno bohatší slovní zásoba, delší a složitější děj, hlubší pointa, víc postav, reálnější základ a dospělejší vyjadřování. 

Ve svých čtrnácti letech jsem kvůli výraznému zhoršení svého zraku musela přestat kreslit a psát ručně, neboť jsem nyní neviděla ani na stopu černého fixu, který jsem do té doby jako slabozraká používala. Ještě předtím, konkrétně ve svých jedenácti letech, mě moje matka z vlastního popudu doma naučila psát všemi deseti na klávesnici počítače. Na něm jsem do svých třinácti let psala se zvětšeným písmem v aplikaci Microsoft Office Word, kterou používám dodnes. Od svých čtrnácti let dodnes píši na počítači s hlasovým výstupem, který mi čte vše, co napíši, i jiné kroky na počítači. Od své ztráty zraku jsem tvůrčímu psaní přišla na chuť mnohem víc, než tomu bylo kdykoliv předtím. Dokud jsem kreslila, mohla jsem své výplody fantazie ztvárnit i touto cestou, takže jsem toho psaného textu ke své spokojenosti tolik nepotřebovala. Jakmile mi vlivem mojí nevidomosti ubyla možnost kreslit, byla jsem při své tvorbě o to víc odkázaná pouze na psaní. Existuje sice deska s fóliemi na reliéfní kreslení propisovací tužkou, já tuto kompenzační výtvarnou pomůcku pro nevidomé mám a občas ji použiji, ale neumím s ní nakreslit takové detaily, na jaké jsem si dříve zvykla. 

Na základní i střední škole jsem měla nejraději hodiny slohu v rámci českého jazyka. Také v době svého dospívání jsem hodně četla. Od svých dvanácti let dodnes upřednostňuji psychologicky zaměřenou literaturu na téma týrané, sexuálně zneužívané a zanedbávané děti nebo děti v náhradní rodinné péči, ale mám ráda i humorné povídky zvěrolékaře Jamese Herriota. Od svých tří do osmi let jsem četla náhodně vybrané pohádky různých autorů. Ve svých devíti až jedenácti letech jsem dávala přednost příběhům švédské autorky Astrid Lindgrenové. Ve svých dvanácti až čtrnácti letech jsem četla hlavně dívčí psychologické romány britské autorky Jacqueline Wilsonové, z nichž některé mám doma dodnes. 

Od svých patnácti let do současnosti se zaměřuji na knihy americké autorky Tory Heydenové, pracující jako učitelka na základní škole i jako dětská psycholožka, a píšící o týraných, zanedbávaných a sexuálně zneužívaných dětech. Teď pro samé psaní už tolik nečtu. Od poloviny září 2018 chodím na kurz tvůrčího psaní. Tam zadané úkoly zpracovávám ústně a doma některé z nich nebo i jiné sepisuji na notebooku. Na tomto kurzu píši povídky, básně, pověsti, pohádky, úvahy, novinové články a líčení. Hotová naše literární díla si s ostatními členy kurzu čteme a vzájemně si je hodnotíme. Dvakrát za rok vydáme sborník našich slohových prací, který je ale vytvořen pouze pro náš klub tvůrčího psaní, a není proto běžně na prodej v knihkupectví. 

Co všechno v poslední době píši? V první řadě pravidelně píši příspěvky na facebookové stránky TyfloCentra, na téma problematika osob se zrakovým postižením. Jeden z nich je i tento. Dál vlastním tři příručky o tvůrčím psaním, takže pravidelně zkouším psát na různá témata z nich. Kromě toho se od svých třinácti let zajímám o charakteristiku dvanácti astrálních znamení zvěrokruhu, proto si pro sebe často píši pojednání o nich. Poté se jedná o skutečně soukromé slohové útvary typu deníkový zápis z rodinných dovolených atd. Doufám, že mi zalíbení ve tvůrčím psaní vydrží co nejdéle, když se mu věnuji téměř celý svůj dosavadní život.