P. Fuksová: Jak jsem se učila Braillovo bodové písmo

09.03.2021

Nastalo jaro 2011, kdy jsem chodila do sedmé třídy základní školy. To mi bylo 14 a půl roku, a výrazně se mi zhoršil zrak. Narodila jsem se se zrakovou vadou, která se postupně zhoršovala. V dětství jsem byla slabozraká a teď ve svých čtrnácti letech jsem měla už jen zbytky zraku v podobě světlocitu a rozpoznávání čtyř výrazných barev bílé, žluté, oranžové a světle zelené na velké ploše a prostorově výraznějších předmětů typu nádobí, nábytek, počítač, rádio a televize, blízko svých očí. Proto jsem už nemohla psát ručně černotiskem psací potřebou se silnější stopou do sešitu se silnějšími a širšími řádky, a svůj notebook s hlasovým výstupem jsem tenkrát používala jenom doma, nikoliv ve škole, takže bylo nutné, abych se co nejdříve začala učit Braillovo bodové písmo. To mě učila lektorka z Tyfloservisu, která na jednotlivé lekce jeho výuky jezdila ke mně domů. Ze začátku mi půjčovala hmatové obrázky a skládačky na vytrénování citu v prstech. To bylo pro mě snadné díky skutečnosti, že jsem tou dobou již měla doma své vlastní dvě hmatové stolní hry, tři hmatové výtvarné pomůcky a též tři hmatové hlavolamy, a ještě předtím jsem po dobu šesti let chodila na kroužek keramiky. 

V rámci výuky Brailla následovalo zapůjčení braillského slabikáře, Pichtova psacího stroje se speciálními papíry do něj na psaní Brailla a tzv. braillské kostky - hmatové kompenzační pomůcky na způsob hlavolamu Rubikovy kostky, kde se otočnými pohyby třetinami kostky skládají jednotlivé braillské znaky z jednotlivých plastických bodů na kostce. Při každé lekci kurzu Braillova bodového písma jsem se naučila dva až tři nové braillské znaky. To mi šlo též rychle a samo. Proto mi lektorka brzy na to půjčila dlouhé texty v Braillu na čtení a dala mi za úkol při každé lekci jí předložit pár listů braillského textu jako důkaz, že pravidelně trénuji. Bez potíží jsem to plnila. Kurz výuky Brailla trval do podzimu 2011, takže přibližně půl roku. Tehdy jsem již bravurně ovládala celou braillskou abecedu, číslice i jiné důležité znaky. Od té chvíle jsem Brailla používala ve škole na psaní matematického zápisu i doma pro vyplnění volného času, což trvá dodnes.

Autorka článku: Pavlína Fuksová