Bílá hůl

16.11.2020

Bílá hůl je základní a nejdůležitější kompenzační pomůcka pro nevidomé a slabozraké. Slouží jim k prostorové orientaci, pokud nemají vodícího psa či průvodce. Je vyrobena z duralu, aby byla lehká. Skládá se z několika částí, propojených silnou gumou. První části se říká rukojeť a poslední část se nazývá koncovka. Koncové části hole jsou dřevěné. Hůl se dá poskládat do útvaru podobného válci. Horní konec její gumy je opatřen smyčkou, kterou lze po složení hole stáhnout její díly, aby se hůl nerozkládala. Na hůl je možné si opatřit látkové pouzdro na suchý zip. 

Existují dva druhy bílé hole. Jsou jimi signalizační a orientační. 

Signalizační bílá hůl je kratší a tenčí s úzkou koncovkou. Slouží ke zjišťování výše postavených překážek v prostoru, například otevřené okno, nástěnka, polička na zdi, snížený strop ve sklepních či podkrovních prostorech, hasicí přístroj na zdi nebo umyvadlo.

Orientační bílá hůl je dlouhá a masivnější se širší koncovkou. Slouží k orientaci v prostoru ve smyslu vyhledávání překážek těsně u země či přímo na zemi, na příklad nábytek, práh, poklop kanalizace, obrubník, struktura podlahy třeba v podobě přechodu z lina na parkety, rohožka, vodicí linie pro nevidomé, terén v přírodě, jakýkoliv předmět ležící na zemi, šířka chodby nebo schodiště. Některé orientační bílé hole jsou opatřeny vysílačkou pro vyhledávání některých objektů na ulici. Orientační bílá hůl jde použít i jako signalizační. Když jde nevidomý člověk v doprovodu jiné osoby, ale nese si rozloženou bílou hůl, měl by ji nést těsně před svým tělem ve svislé poloze, tzv. diagonální. 

Opěrná bílá hůl je třetím typem bílých holí. Má kratší masivní konstrukci. Dodává se ve stejném provedení jako hůl orientační. Je navíc vybavená protiskluzovou koncovkou. Tato hůl slouží osobám, které mají zároveň problém s mobilitou a rovnováhou. Opěrná hůl se může využívat zároveň s holí orientační.

Techniky chůze s bílou holí existují tři, z čehož dvě jsou pro pohyb ve volném prostoru a jedna je pro pohyb podél vodicí linie typu zeď. Chůze s bílou holí na příklad podél zdi vypadá tak, že člověk má hůl v ruce, kterou má blíže ke zdi, při čemž se mírně zvednutou koncovkou hole nejprve dotkne zdi, načež s ní sklouzne po zdi na zem, kde si s ní zmapuje cestu, kudy jde. Chůze s bílou holí v otevřeném prostranství bez vodicí linie vypadá tak, že nevidomá osoba si posuvnými pohyby holí zprava do leva nebo naopak, mapuje prostor před sebou, kam se blíží. V případě chůze po schodech drží hůl ve svislé poloze těsně před sebou a posuvným pohybem po každém schodu nahoru či dolu ji dostává na následující schod, aby si zmapoval jeho povrch - zda na něm něco neleží, není poškozený nebo mokrý. 

Případné nevýhody bílé hole jsem zatím neobjevila. Já zatím chodím převážně s průvodcem, ale orientační bílou hůl příležitostně používám již devět let, tedy od chvíle, kdy jsem postupně přišla o zbytky zraku. Na střední škole, kde mi byly přiděleny postupně tři, bohužel nezodpovědné asistentky, tudíž jsem tam byla odkázaná vždy jen na své schopnosti, pro mě bílá hůl ovšem byla nepostradatelnou kompenzační pomůckou. 

Autorka článku: Pavlína Fuksová